Dlouho jsem přemýšlel nad mechy a lišejníky. Krásná struktura, jedinečná barva a hlavně ta správná velikost dělá z lišejníků ideální kandidáty pro materiál na motýlky. Tak začala výprava za lišejníky a jako správnému lovci mi nesměla chybět pořádná výbava. Les je divoké místo :). Stejně jako středověký rytíř měl svůj meč a štít, já měl košík na houby a nůžky na růže. Po krátké procházce, řekněme pět minut od domu jsem u pole objevil starý bez obsypaný lišejníky. Žluté, stříbrné, rezavé, zelené i namodralé, všechny barva a tvary, které si člověk může představit. Nebudu vám lhát, za 20 minut jsem byl doma. O to víc síly mi zbylo na pokusy. Všechno, co se dává do pryskyřice, musí být suché. V letním počasí posledních let jsem nemusel ani vytahovat sušičku po babičce a mohl jít kutit.
Výsledky byly úžasné, krásné odstíny zelené byly na světě. Pro mé velké nadšení jsem se pokusil stejnou fintu použít na žluté lišejníky a ejhle. Z krásného žlutého lišejníku vznikla jen narezlá hnědá větev. Nevzdával jsem se a zkoušel jsem lišejník lakovat, impregnovat, ale vždy se stejným rezavým výsledkem. Hned jsem si vzpomněl na rezavý trabant v kopřivách, ve kterým jsem si s kamarády v dětství hrál. Vzdal jsem to. Po týdnu se však v jednom motýlku rez proměnila na krásnou zářivou červeň. Heuréka! Ne... Jak jsem to tedy udělal? Do dnes nevím. Čas od času se pokusím odlít cvičně motýlek ze žlutého lišejníku jestli se zdaří, ale zatím bez výsledku. Držte palce, jedou se to určitě povede.